První týden v Thajsku 🇹🇭

Dnes je to přesně týden, co jsme přiletěli do Thajska. Nechápu, že to uteklo tak rychle, ale stihli jsme toho za ten týden tolik, že se ani nedivím. 🙂

Po příletu se nám na letišti stala taková ta situace s kuframa, které jsem se vždycky bála, a proto si nejdůležitější věci dávala do příručního zavazadla. Asi už tušíte. 😀 Tentokrát jsem měla všechno v odbaveném kufru a po dlouhém čekání u pásu mi jeden pán přišel říct, že už všechny kufry přijely a ten můj byl asi na letišti v Doha, kde jsme přestupovali, přeložen do jiného letadla. Bezva, říkala jsem si, úplně bez věcí a kdo ví, kdy mi kufr přijede, jestli vůbec. Začali jsme sepisovat všechno okolo kufru, pán byl hodně detailní, takže asi po půl hodině nás propustil a my jsme šli. Chtěla jsem se ještě na něco zeptat na informacích, když v tom za náma pán běžel s tím, že můj kufr našel. Že je celý obalený v takové té průhledné fólii, do které si ho někdo nechává před cestou na letišti zabalit. Já jsem ale kufr ve fólii zabalený neměla, a tak jsem mu říkala, že není můj. Pán si ale byl jistý, že můj určitě je. Šla jsem se s ním proto k pásu podívat a když jsme přišli, opravdu to byl můj kufr. Stalo se totiž to, že mi kufr v Praze na letišti otevřeli kvůli bezpečnostní kontrole a poté podle předpisů zabalili do té průhledné fólie. A jak po pásu jezdí kufry a člověk na ně čeká, soustředí se jen na ten svůj a ostatní nechává projet. Já jsem takto nechala projet všechny kufry barevné, plastové, obalené v fólii včetně toho mého obaleného. Vyhlížela jsem jen ten svůj a vůbec by mě nenapadlo, že mi ho mohli otevřít a pak zabalit. Tak aspoň víme pro příště. 🙂

Tak jsme konečně měli oba kufry a mohli odjet do ubytování, které jsme měli zamluvené přes Airbnb na 4 noci, a hned potom jsme vyrazili shánět dlouhodobější ubytování, jak to děláme vždycky, když někam přijedeme. Měli jsme domluvených hned několik prohlídek bytů, a tak než jsme je všechny stihli projít, byl večer. Druhý den jsme strávili úplně stejně, procházením bytů, až jsme se nakonec rozhodli, že vezmeme ten úplně první, který jsme viděli. Tak to někdy bývá. 🙂 Naštěstí byl ještě volný, a tak jsme se mohli další den nastěhovat.

Huráá, bydlíme! Pro mě v té nejlepší části města, kterou jsem si mohla přát. Klidný byt a přitom všude to je blízko. Spoustu krásných uliček s obchůdky, kavárnami, restauracemi a taky několik jógových studií, takže už si vybírám, kam budu chodit cvičit. Je tu úžasná pohodová atmosféra, lidi chodí pracovat do kaváren, užívají si to teplo, dobré jídlo, čerstvé ovoce a kokosy, a přitom jen o pár ulic dále už je to ta pravá Asie s velkými přeplněnými trhy, rušnými silnicemi a chudé čtvrtě, kde když vidím, jak lidé bydlí a žijí, si říkám, jak se u nás v ČR máme krásně a ani si neuvědomujeme, co všechno máme.

Na žádném výletě jsme ještě nebyli, ale na to je ještě čas. 🙂 I tak jsme toho za ten týden stihli hodně, tak ve zkratce:

  • Našli si byt a přestěhovali se.
  • Zjistili, že nemáme pračku ani troubu, ale na co troubu, když je tu pánev. 😀 Tu Thajci totiž používají na všechno.
  • Potkali tu kamarády z Brna, které už jsem v Brně neviděla tak 2 roky, pěkná náhoda, že tu zrovna cestovali. 🙂
  • Zkusili si pracovat z kavárny a pochopili to kouzlo venkovního pracování.
  • Nakupovali jídlo na thajském trhu mezi místními.
  • Byli si zacvičit.
Tak to jen v krátkosti, příště se snad rozepíšu více a přidám i nějaké fotky. Zatím bylo tolik zařizování, že jsem moc fotit nestíhala. Tady jen jedna fotka z restaurace, která se stala mojí oblíbenou hned na první pohled – Pure Vegan Heaven a menu tak lákavé, že budu muset vyzkoušet snad celou jejich nabídku. Ještě že ji máme pár metrů od bytu 🙂 Acai Bowl v Thajsku