Kokosový půst

V jednom z předchozích článků jsem dříve zmiňovala, že mě láká udělat si kokosový půst a pár dní pít jen čistou vodu a vodu z mladých kokosů. Kokosová voda je totiž úžasná svým složením i účinky. Dodává spoustu energie, má protibakteriální a protivirové účinky, je skvělá na pleť, akné i vrásky, dokáže pomoci při trávicích potížích a je to ten nejlepší iontový nápoj, který můžeme na trhu najít. Obsahuje velké množství minerálů, které při sportu ztrácíme a potřebujeme zpětně doplňovat. Kokosová voda obsahuje více než 2x více draslíku, 5x více chloridů a 5x méně cukrů, než běžný iontový nápoj.  Zároveň obsahuje optimální množství sodíku, hořčík, mangan a vitamín C. Díky obsahu elektrolytů zrychluje metabolismus, čímž dochází k rychlejšímu spalování tuků a hubnutí. Reguluje krevní tlak, blahodárně působí na kardiovaskulární systém, neobsahuje žádné tuky a i přes sladkou chuť má nízký glykemický index. Takovou zajímavostí je, že má kokosová voda složení velmi podobné krevní plazmě a v některých tropických zemích se používá k infuzi, nebo jako náhrada či doplněk mateřského mléka. Je prostě dokonalá! 🙂

Protože jsem půst o vodě ještě nikdy nezkoušela a mám za sebou jen několik dní na ovocných a zeleninových šťávách, tak jsem se nakonec rozhodla jen pro půst jednodenní, delší třeba někdy příště. 🙂

K půstu jsem se odhodlávala docela dlouho, protože i když jsem se těšila a chtěla využít toho, že tady mám čerstvé kokosy všude okolo sebe, trochu jsem se bála hladu a pořád jsem se k tomu nemohla odhodlat. Nakonec se mi to povedlo a i když až na druhý pokus, tak mám jednodenní kokosový půst úspěšně za sebou.

Můj první neúspěšný pokus byl takový, že jsem si jednoho dne řekla: “Zítra bych si mohla zkusit dát ten kokosový půst”. Pořád jsem si tím ale nebyla jistá a přemýšlela jsem, jestli to zvládnu vydržet nebo ne. Dokonce ani ten den ráno jsem si ještě nebyla jistá, jestli s půstem začít nebo ne. Zkusila jsem dopoledne nejíst, šla jsem si pro první kokos, ale kolem oběda jsem to nevydržela a najedla se. Takto dopadl můj první pokus, ale dalo mi to zkušenost a ponaučení, a to, že když k něčemu nejsem na sto procent rozhodnutá a váhám, asi ještě není úplně ten správný čas do toho jít.

Naopak napodruhé jsem si půst naplánovala už hodně dopředu a počítala s ním. Věděla jsem, že to chci zvládnout vydržet a že se mi to povede. Půst jsem si naplánovala na dubnový úplněk, protože během úplňků mají půsty obecně nejlepší efekt.

Protože to byl jen jednodenní půst, je zřejmé, že na mě nemohl mít žádné větší viditelné efekty a účinky, a tak tento článek není o tom, jak jsem se po půstu cítila dobře, co se mi zlepšilo nebo jak jsem měla spoustu energie. 🙂 Spíš bych Vám sem chtěla napsat, jak půst probíhal, jak jsem se během dne cítila, jestli jsem měla hlad a co se mi osvědčilo.

Překvapivě jsem půst zvládla úplně bez problému a bez větších pocitů hladu. Vstala jsem okolo sedmé ráno a dopoledne pila jen čistou vodu. Dopoledne jsem pracovala doma a okolo poledne jsem si šla koupit na ulici první kokos. Vypila jsem kokosovou vodu, ale dužiny jsem nejedla. Odpoledne jsem už šla pracovat do kavárny, ale kafe jsem si samozřejmě nedala, pila jsem jen vodu. Další kokosy jsem si kupovala přibližně ve dvou hodinových intervalech a za den jsem vypila vodu ze čtyř mladých kokosů. Původně jsem jich plánovala pět, ale čtyři mi nakonec stačily, a v průběhu celého dne jsem vypila spoustu čisté vody.

Necítila jsem se unavená, spíš trochu “malátná” z hladu, ale nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Kromě toho, že jsem nešla cvičit, tak jsem den trávila úplně stejně, jako každý jiný pracovní den, a největší pocit hladu jsem měla odpoledne. Večer se to zase zmírnilo a ani další den ráno jsem hlad neměla. To už jsem si ale dala na snídani ovoce a na oběd lehký zeleninový salát, abych tělo uvedla do normálu postupně.

Půst se mi líbil a určitě si ho zase někdy zopakuju, buď tento kokosový, nebo klasický půst o vodě. Myslím, že je super jednou za čas tělu dopřát odpočinek od trávení, i kdyby třeba na jeden den. Já si na delší půst zatím netroufám a obdivuju všechny, kteří to vydrží. A co vy, máte za sebou podobnou zkušenost? Jak jste se cítili? 🙂